SPP: Den 6 – Češka koča – Možjanca

SPP: Den 6 – Češka koča – Možjanca

Středa 17. června
Probouzím se brzo, ale říkám si, že není kam spěchat. Vstávám v 7:30 a vyrážím v 8:34. Jsem vlastně pořád na trase SPP, akorát jsem kvůli sněhu musel vynechat kus na hřebeni – tím, že jsem včera přešel z Ledine na Češku koču, tak jsem si to trochu zkrátil. No, snad se sem vrátím jindy. Mají tu taky dva super bivaky, které bych chtěl vyzkoušet. 
Nyní sestupuju dolů do údolí Jezerska (850 m). Tam jsem asi za hodinu a nakoupím v samošce pár drobností. Pak pokračuju pár km po silnici směrem dál na jih (a mírně klesám až do 700 m). 
V 10:22 odbočuju ze silnice doprava na lesní štěrkovou cestu. Následuje mírné stoupání. Začíná k tomu trochu pršet. Dávám pauzu v 900 m. Čeká mě stoupání až do sedla do 1600 m. Že by se mi chtělo, to teda ne. 
Pokračuju dál. Prve je to po cestě ještě mírné, ale pak to začne. Je to brutální stoupák lesem, a pak ke konci už spíš nízkou kosodřevinou. 
V sedle jsem ve 12:47. Je tu hezký výhled. SPP pokračuje na vrchol Storžič (2100 m), ale já jdu prve kousek na jih do chaty a pak dál dolů do údolí navštívit kamaráda Thomase, kterého jsem potkal minulý rok ve Švýcarsku – tehdy šel ze Slovinska do Chamonix, kde se narodil. Na Storžič se vrátím zítra, akorát trochu jinou cestou. 
Do chaty to není daleko, jsem tam ve 13:10. Mám spoustu času – k Thomasovi to je odhadem 2 hodiny a on bude doma až v 6. Tak si objednám jídlo – mají pouze jotu, co jsem měl i včera, ale nevadí. Je tu akorát jedna holka, co to tu spravuje – Kristína – její přítel, co je tu s ní, je zrovna v údolí na nákupu. Dáme se spolu do řeči a čas utíká. Dozvím se spoustu zajímavých věcí. Například že platí za každé použití lanovky, takže dělají nákup jen jednou za pár týdnů. 
O 3/4 na 4 se už pomalu chystám vyrazit, ale ještě něco musíme dořešit, takže vyrážím 16:06. Kecali jsme 3 hodiny!!
Teď jen sejít do údolí. Akorát vybrat tu správnou stezku – je jich několik. Ale asi jsem vybral dobře, protože to šlo rychle.
 Dole v údolí mě Mapy.cz pak ještě vzaly přes pár zarostlých a opuštěných stezek v lese, pak ještě kolem hezkého jezírka. 
A přesně v 18 hod jsem byl v Možjance (650 m, ale prve jsem musel slézt do 450 m). Měl jsem špatné informace o přesné lokaci, takže to chtělo ještě telefonát a pak už jsme se shledali s Thomasem. Koupil si ve vesnici takovou chatku, která 10 let stála ladem. Zatím nemá elektřinu, ani teplou vodu. Ale má studenou sprchu! Je tu zatím pár týdnů a snad to brzo začne opravovat. 
Povídáme, jíme, pak se ještě jdem projít na vyhlídku, o které Thomas neví – našel jsem ji na mapě. 
Spát jdem po deváté. 
26 km, stoupání 1202 m. Celkem 175 km. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *