L1: den 1 – Garmisch-Partenkirchen – Gaistalalm

L1: den 1 – Garmisch-Partenkirchen – Gaistalalm

Vstávám po sedmé. Předpověď není nic moc, vypadá to, že bude celý den pršet. Musím přeorganizovat batoh – jednak aby se mi tam vešlo i jídlo a jednak abych byl připravený na déšť.

Posnídáme müsli a před devátou vyrážím metrem na autobusové nádraží. Tam si prve vystojím dlouhou frontu na záchod a pak už nastupuju do autobusu. Odjezd je naplánovaný na 9:50, vyrážíme 9:56.



V Garmischi mrholí. Dávám batoh na záda a v 11:10 vyrážím. Prve po asfaltové cyklostezce podél řeky Partnach, která mě bude provázet velkou část dne. 


Řeka Partnach a skokanský můstek


Za chvíli dojdu k olympijskému lyžařskému stadionu a tady jsou najednou davy lidí. Jdou odsud na místní atrakci – procházka soutězkou řeky Partnach. Jdu chvíli stejnou cestou, ale těsně před pokladnou uhýbám po stezce do kopce. Píšou „nur für geübte“, tak to mám rád. Ale tentokrát tu nic obtížného není, tak nevím.

Vylezu na rozcestí o kus výš a pak slezu zase pár set metrů dolů k řece, kde končí placená stezka. Asi to byla trochu chyba – mohl jsem pokračovat po stezce nad řekou a ušetřil bych si to klesání a pak stoupání. Ale nevadí. 


Dalších pár km pokračuje docela nudná štěrková cesta kus nad řekou v lese. Střídavě mrholí a prší. Pak dojdu k nějaké chatě, kde je venku na terase spousta lidí a hrajou tu i nějací strejdové na trubky. Hodně Američanů. Využívám laviček a konečně se trochu najím – je asi 13:30 a naposledy jsem jedl v 8 ráno, tak už mám hlad. 


Pokračuju dál údolím řeky a je to nádhera. Cesta už je užší a vlní se mírně nahoru a dolů kousek nad řekou. Místy se po stranách odkrývají mohutné skály, mezi kterými jsem sevřený. 

Pohled zpět, odkud jsem přišel

Pak začne konečně stoupání k chatě – je to asi 500 výškových metrů. A najednou se v mlze objeví chata – Knorrhütte. Mám tu zamluvené spaní. Ale jsou teprv 4 odpoledne, to je ještě moc brzo končit. Objednávám si pivo a studuju mapu. Mohl bych dojít do Tillfussalm, prý 3-4 hodiny. Platím pivo, 5,50? Tolik? Prý helikoptéra je drahá… 

Cesta dál je v mlze, občas se něco odkryje a dost mě to baví. Asi po půl hodině překročím plůtek, který značí hranici – jsem v Rakousku! A najednou ne všechno nějak zelenější! 

Ještě to není zadarmo. Musím ještě i kus vystoupat (asi do 2200) a je tu pěkná fujavice. 


Tam dolů jdu

Je to polom, nebo vývrat? Kombinace obojího

Pak už cesta klesá jen níž a níž a někdy kolem páté jsem u Tillfussalm (1400 m). Ale bohužel mě tu nechtějí. Prý mám zkusit Gaistalalm o 10 min dál. Tady se paní sice tváří trochu nejistě, ale když jí řeknu, že v Tillfussu mě nechtěli, tak kýve, že teda ok. 

Můj alm

V jídelně je parta lidí s trikama nějaké Adventure Race – asi nějací organizátoři. Jejich řeč zní jako Holandština. 


Paní domácí mi nabídla nudlovou polévku, kterou zrovna jedli Holanďani, tak jsem souhlasil. Pak jsem si ještě dal štrůdl se šlehačkou a nějaké to pivo. 


A pak že prý můj pokoj je připraven. Odnesl jsem si tam věci. Mám obří pokoj pro asi 6 lidí. Akorát je tam dost zima. Snídaně bude v 7,30. Ptám se, kolik to bude stát. Celkem se snídaní 23 eur, to ujde! Ještě si čtu v jídelně a o půl desáté se přesouvám do postele. 


32 km, stoupání 1942 m, klesání 1310 m. 


P.S.: Nějak se mi kazí telefon. Tak pokud umře definitivně, tak jsem s blogem skončil. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *