Alpy 2022: den 5 – Lacs de Vens – Rifugio Laus

Alpy 2022: den 5 – Lacs de Vens – Rifugio Laus

Úterý 5. července 2022

Vstávám v 6:45 a balím. Snídaně je v 7. Nabídka je trochu chudší, ale aspoň to není na příděl, takže se najím dobře. Platím 40,50. Konečně jsem dostal slevu na alpenverein, hurá. 

Vyrážím v 7:40. Prvních pár km jdu kolem jezer. Je to hezké. A je to víceméně po rovině, možná trochu z kopce. 

Pak začíná úsek, kde je stezka zařezaná ve skále. Je to fascinující, jak tohle někdo vytvořil. Ale po čase je to malinko nuda. Po 4 km dojdu na takovou planinu, kde jsou nějaké staré baráky. Nejspíš to někdy sloužilo vojákům, ale kdo ví. Je tu fontána, tak toho využívám a dávám pauzu. Je 10 hod. 

O 15 min později pokračuju dál. Je tu několik možností. Hlavní cesta k další chatě původně vedla okolo hory pokračováním vysekané cesty. Ale prý se tam zhroutil nějaký tunel, tak je to oficiálně zavřené, ale prý tam projít jde – kluci od včerejší večeře to dnes prošli. Oficiální trasa teď vede přes kopec – asi 200 m nahoru a 200 m dolů. No ale já po včerejší konzultaci s chatařem volím prodlužku přes hřeben a vrchol asi 3000 m. 

Prve potřebuju dojít k dalšímu jezírku o kus výš. Cesta se ztrácí a teď jdu po šutrech strmě nahoru, naštěstí jsou tu kamenní mužíci. Když dojdu k jezírku, tak přetraverzuju doprava na cestičku. Po té jdu prve kousek dolů, ale pak odbočím nahoru doleva. Teď začne hlavní stoupání asi 500 m. První úsek je ještě celkem OK, jsou to strmé serpentýny a stezka je zřetelná. Ale postupně už jsou to pak jen šutry a je to čím dál náročnější. Předcházím skupinku ve středních letech. Jsou celkem rychlí, ale dělají pauzy. 

Závěrečný úsek už nemá ani kamenné mužíky, jen červené tečky na kamenech. Je tam i lezecká pasáž. 

Ve 12:11 jsem na vrcholu – Mont Ténibre (3031 m). Hurá! Výhledy jsou tu bomba. A je krásně a vůbec nefouká. Dávám pauzu a kochám se. 

Když to vypadá, že už brzo dorazí skupinka, co je za mnou, tak zvedám kotvy.

Cesta pokračuje v podobném duchu jako doteď. Chvíli jdu po hřebeni a pak začnu klesat. Je to náročné. Pak dojdu k jezeru. A pak dalšímu. A ještě dalšímu. A pak kolem většího jezera dojdu až na chatu Refuge de Rabuons (2523 m). Je 14 hodin. Kluci od včerejší večeře už sedí na lehátkách před chatou, šli nejkratší cestou. Prohodíme pár slov, svačím a pak asi ve 14:20 vyrážím. Je nejvyšší čas. Chci dojít do další chaty a ta je 16 km daleko. A nějakých skoro 600 výškových metrů. Světlo je dlouho, ale večeře se většinou podává v 7 a to nesmím zmeškat!

Není to ještě úplně zadarmo. Prve asi 200 m nastoupám. Pak pár km klesám, ale část z toho po obřích šutrech, takže se musím hodně soustředit. Ale aspoň že je to zřetelná stezka a jde to celkem rychle. 

Pak následuje poslední dnešní stoupání. Prve je to mírné, že jdu skoro 5 km/h. Pak už je to prudší a rychlost se sníží. A pak už není kam stoupat. Je 16:58 a jsem v sedle. Teď už jen něco přes 600 m a asi 4,5 km dolů k chatě. Prve sejdu k jezeru a odtud už pokračuje štěrková cesta. Ale většinou se dá křižovat serpentýny malou cestičkou. 

V 17:50 dojdu je staré chatě a je zavřená. To ne! Budu muset ještě o 2,5 km níž na další! Naštěstí je to planý poplach – nová chata je jen o pár set metrů níž po cestě. 

Na venkovní terase sedí jeden starší pár a pak týpek, co telefonuje – to je chatař. Když dotelefonuje, ubytuju se. Mám dnes pokoj pro sebe, to je luxus. Budem tu dnes celkem 3 hosti. 

Dám sprchu, převleču se a pak jdu úřadovat. Bohužel ani tady není signál. Sedím venku a postupně je večeře. Těstoviny s pestem a pak nějaké ragú s masem. K tomu 1/4 červeného. A pak dortík. 

Když dovečeřím, chvíli s chatařem debatuju o stezkách a zdrojích vody a asi ve 20:15 jdu už na pokoj a připravit se na spaní. Pustím si asi film!

Dneska to byl zase zážitek. Ta těžká cesta okolo toho 3000 vrcholu ukazuje asi tu klasickou věc, že prostě tady ten region není tak populární, tak to nemá kdo vychodit. Jako změna je to fajn. Ale kdybych v tom měl strávit celé dny, tak to nevím, jestli bych zvládl. 

33 km, stoupání 1879 m. Celkem 164 km. 

3 thoughts on “Alpy 2022: den 5 – Lacs de Vens – Rifugio Laus

  1. Ahoj, chtěla jsem se zeptat, jak tvoris blog. Text. Povídáš si do záznamníku po cestě a pak to sepises? Nebo si ty podrobnosti vsechny pamatuješ? Tvé vyprávění je pocitové i popisné, líbí se mi. Já nejsem schopna tak detailně popsat večer všechny vjemy. Diky a šťastné cestování. Iva 🙂

    1. Čau Ivo! Většinou se snažím sepsat text každý den večer, kdy si ještě pamatuju všechny detaily, jak se mi kde šlo a tak. Tentokrát se mi to dařilo prvních 7 dní. Od osmého dál už jsem to psal dodatečně po výletě. Ať už to ale píšu kdykoli, tak u toho koukám na fotky (kvůli časům, kdy přesně jsem kde byl) a na mapu (kvůli názvům a dalším detailům). Těší mě, že se ti to líbí. Šťastné cestování i tobě! Martin

Napsat komentář: anyberry Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *