Alpy 2021: Den 9 – Capanna Corno Gries – Niederwald

Alpy 2021: Den 9 – Capanna Corno Gries – Niederwald

Neděle 25. července 2021
Spaní nic moc. Ale něco se mi i zdá. A když mi v 5:45 zavybrujou hodinky, tak to vypnu. A pak se vzbudím 6:25 a chvíli jsem zmatenej, než zjistím, co se děje. Chtěl jsem v 6 snídat s kolegou ultralightistou (jméno bylo pro mě obtížné na zapamatování), ale když v 6:30 přijdu na snídani, tak on zrovna odchází. Popřejeme si hodně štěstí. 
Snídaně je podobná jako na minulé chatě. Nic moc, ale dostačující. Dostal jsem musli s mlíkem a konvičku s čajem. A pak marmeládu, máslíčko, dva plátky sýra, 4 krajíce chleba a med. 
Vyrážím v 7:35. Venku je pošmourno, ale nefouká a není moc zima. Je to tu taková měsíční krajina občas se sněhem. Pokračuju asi 300 výškových m do kopce, až se dostanu nad přehradu. 
Pohled dolů do údolí a na okolní hory je fajn, i když je toho dost skrytého. Taky jsou tu takové zajímavé huňaté ovce. 
Jak sestupuju do údolí, tak mě předbíhají 2 běžci. Mají batůžky a vypadají, že jsou na delším výběhu. I postavou působili dost běžecky. Akorát teda nešli moc rychle. 
Když dojdu dolů k silnici, tak tam zrovna někdo něco natáčí na profi kameru. Tak se ptám asistentky, co natáčí. Prý ten borec – jeden z těch dvou běžců – se pokouší udělat rekord na Via Alpině – to je stezka dlouhá 2600 km přes celé alpy, od Nice po Terst. Chce to zvládnout za 31 dní. Tak si časem třeba zjistím, jak to dopadlo. 
Dál pokračuje stezka do údolí víceméně podél silnice, ale ne přímo po ní, máme vlastní cestičku u řeky. Jde to hladce. 
Asi v 10:45 jsem dole v údolí ve vesnici Ulrichen. Mají tu otevřený supermarket, tak kupuju pár věcí. Když se vracím na stezku, tak tu zrovna projíždí nějaký cyklo závod. 
Přejdu železnici a vrátím se zpět na stezku. Tady dávám takový časný oběd. Tak o půl 12. pokračuju. Půjdu teď pořád nad údolím, pořád mírně nahoru a dolů. Občas větší cesta, ale většinou jen malá cestička. Je tu pohoda a klid. Potkávám většinou starší páry na vycházce a taky pár běžců. 
Ve 12 dojdu na místo, kde zrovna někdo sbírá borůvky. Možná bych si jinak ani nevšiml! A že je jich tu spousta! Prve chvíli pojídám a pak naplním celou půllitrovou petku. Dám si večer. A asi i ráno. 
Pak pokračuju dál. Udělám ještě několik pauz. Je teplo. Párkrát trochu sprchne. 
Trochu váhám, co s noclehem. Vlastně by možná nebyl takový problém najít nějaké místečko na stan a večer a v noci už moc nemá pršet. No ale nějak se mi nechce a rozhoduju se pro hotýlek v jedné z vesnic v údolí. Sice bych ještě klidne šel o 5 km dál do Urnenu, ale tam nic vhodného není. Nevadí, není kam spěchat asi. 
V 17:15 jsem na místě a ubytuju se. Pak už se jen tak poflakuju a k večeru se ještě trochu projdu sem a tam po vesnici. Je to tu malinké, ale mají tu krásný dřevěný stodoly a chalupy. 
Teď je půl desáté a dopisuju blog. Jedinej problém je, že jak je to starej dřevěnej barák, tak je tu všechno slyšet. Vedle v pokoji je rodinka a když se baví, tak je to jak kdyby stáli vedle mě. A o patro výš jsou asi majitelé a ti když projdou, tak celý strop vrže. No, snad půjdou všichni nějak rozumně spát. Já půjdu asi tak v 10. Snídaně je v 7:30. 
Technické okénko
Ponožky Darn Tough už jsou zase na maděru. Stejně jako před dvěma lety taky ve Švýcarsku. Mají doživotní záruku, tak jsem je pak vyměnil za nové. Možná to udělám zas. Možná je to trochu moje chyba. Mám boty dost navolno a ve strmém terénu se mi nohy v botách často hýbou. Asi si s tím zkusím pohrát. Jenže na začátku mě bolel levý nárt, tak proto jsem tkaničky povolil a pomohlo to. 
33 km, stoupání 1075 m. Celkem 265 km. 

Napsat komentář