Kanáry – den 1

Kanáry – den 1

Sobota 27. února 2021

Vstáváme s Vaškem v 6:45. Snídáme. V 7:30 vyrážíme do přístavu v Los Cristianos. Cesta trvá asi 20 minut. Loučíme se a já pokračuju ještě kousek pěšky až do kanceláře, kde si koupím lístek. Je to trochu předražený. Cesta trvá hodinu a chtějí za to 35 eur. Prý je to tím, že moc nemají konkurence – dřív ji měli a bylo to levnější. 


Zhruba v 8:30 nás pustí na palubu a v 8:45 vyrážíme. Sedím venku na zádi a kochám se výhledem na hornaté Tenerife, po chvíli se odkryje i Teide. 

Cesta uteče rychle. Když se začneme blížit do přístavu, fotím o sto šest. Je to nádhera! Rychle vystoupit a začít GR132 okolo ostrova!

Vyrážím asi v 10 hodin. Jdu po ulici a pomalu se dostanu na konec města. Cesta vede dál po silnici údolím směrem mírně nahoru. Chtělo by to už něco jiného než asfalt. Ale pořád nic. Nakonec jdu po asfaltu víc než 10 km. Hmm, kouknu na mapu a vidím, že jsem mohl vylézt vpravo na hřeben a jít po hezčí cestě. To mám z toho, že jsem línej a jen jsem slepě následoval track, který jsem si předtím nahrál do hodinek. 

Někdy po 12. konečně začíná hezká stezka a ve 12:50 jsem v sedle v asi 900 m. Čas na svačinu! Je tu krásný výhled zpět na San Sebastian. 

Ze sedla ihned vstupuju do lesíku. Najednou je tu mnohem větší vlhkost a všechno je zelené. Klesám dolů, až se dostanu nad hlavní silnici na paralelní silnici. Po té jdu dalších asi 5 km. Když mám kus za sebou, tak zastavím na lavičce s hezkým výhledem. Je 14:45 a já se cítím hodně unavený. Moc dobře jsem se včera nevyspal. Hodinky ukazují Body Battery 24, nic moc. Lehnu si na lavičku a hodinu odpočívám. 

O 3/4 na 4 pokračuju dál. Asi to trochu pomohlo. 




Za chvíli jsem u pobřeží a pak zase začínám stoupat. Prve hlavně po silnici, až dojdu do jedné vesnice. Mají to tu hezky opravené. Nejraději bych tu zůstal.



 Je 5 a myslím, že pro dnešek už to celkem stačilo. Jenže to nevypadá, že by mě tu někde chtěli. Takže mi nezbývá než pokračovat dál vzhůru. 



Za dalších 6 km má být nějaký turistický přístřešek. Možná bych tam mohl přespat? Jenže to vypadá, že je to na silnici, tak nevím. 

Vrátila se mi energie a celkem si to užívám. Navíc je to tu konečně úplně bomba, tak jak jsem doufal. Oranžová půda a všechno kolem temně zelené, do toho dramatická černá mračna. Občas i trocha deště. 

Když jsem u přístřešku, tak je jasné, že to není dobré. Je to přímo na křižovatce u přehrady. No nic, tak asi abych došel až do Vallehermosa. Je tam hostel. Domlouvám si ubytko a říkám, že za hodinu se uvidíme. Musím sebou hodit. Je to 6 km, 160 m nahoru a asi 600 m dolů. Je 18:45 a v 19:10 je západ slunce. Bude to se světlem hodně naknop. 

Konečně začíná klesání. Stmívá se. Je to epic. Vesnice v údolí už rožnuly lampy. Válím dolů, místy běžím. Pak už je fakt skoro tma, zbývá posledních pár set výškových m. A pak se dostanu na silnici, kde už je pouliční osvětlení. Jsem zachráněn!

Do hostelu dojdu v 8. Ubytuju se, dám sprchu a pak se jdu projít vesnicí. Restaurace mě žádná nezaujme, tak aspoň koupím něco v samošce. Pak jím ve společenské místnosti a chvíli se bavím s jedním Němcem a pak píšu blog. 

Teď je po desáté a asi se odeberu do postele. V kuchyni se debatuje, snad to brzo skončí. 

39 km, stoupání 2068 m. 55000 kroků. 

Napsat komentář