NZ: Den 59-60 – Invercargill

Středa 31. ledna 2018
Je hic! 30 stupňů! Ještě že mám dneska volno! Josh má v 10 bus do Queenstownu a odtud pak půjde po Te Araroa na sever, aby prošel úsek, který po cestě na jih vynechal. Ještě než odjede, tak jdeme do McDonalda na něco sladkého. Pak se loučíme a já jdu k holičovi, už to chce něco s tím udělat. Erik byl včera v pánském kadeřnictví Modern Mens Barber, tak tam jdu taky. Čekám asi 15 minut a pak jdu na řadu. Hurá, hned se cítím víc jako člověk. Akorát mě to teda stálo 30 dolarů, ale co naděláš. 
Pak jdu nakoupit do Pak’n’save a odtud se vracím na hostel. Konečně si vyperu oblečení v pračce. Bude to vonět! A jak je teplo a k tomu fouká, tak to bude suché za pár minut. 
Zbytek dne si čtu apod. Kolem šesté se jdu projít do blízkého parku – Queens Park. Je to největší park ve městě. Je to paráda. Tak se tam procházím a najednou mi přijde, že se dost ochlazuje a táhne mi na hlavu. Tak se vracím na hostel. Že by konečně přišel ten slibovaný déšť? Zatím jen fouká a ochladilo se asi na 21 stupňů. Kolem deváté konečně začne i pršet. 
Spát jdu dnes pozdě, až o půl 11.
Čtvrtek 1. února 2018
Dneska by mělo celý den pršet. A skutečně, od rána lije! Super! Ještě že jsem včas řekl v hostelu, že zůstávám ještě jeden den. 
Čtu si. Trochu zkoumám detaily ohledně PCT. Na oběd si usmažím steaky z nějaké místní ryby, co jsem včera koupil. Ten název jsem neznal. Moki? Každopádně to bylo levné – asi 11 dolarů za kilo (naporcované steaky). Chutnalo mi. 
Odpoledne jsem se rozhoupal a šel v dešti do muzea. Exponáty mě moc nezaujaly, ale pak jsem zjistil, že nejlepší věci jsou v prvním patře a to jsem nějak minul. Mimochodem, budova muzea na tom není moc dobře. Na spoustě míst prosakovala voda a chytali ji do kýblů. Nejvíc mě zaujal muzejní obchůdek, měli tam některý hezký věci. Ale nemůžu nic kupovat, protože bych to pak musel tahat na zádech – ještě mám před sebou nějaké výlety. Tak snad v Dunedinu budou mít taky něco pěkného. 
Skutečně lije celej den a přestane až večer, jak předpovídali. Brenda od rána skládá puzzle o tisíci kouskách. Moc se mi do toho nechtělo, ale večer jsem pak taky přiložil ruku k dílu. Nicméně když jsem šel ve 22:45 spát, tak pořád ještě zbývalo hodně. Snad to zítra dodělají. 
0 km. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *