NZ: Den 52 – Invercargill – Bungaree Hut

Středa 24. ledna 2018
Josh vstává v 6 a já v 6:30. Dneska se chci dostat na Stewart Island, kde chci jít dva spojené okruhy, v podstatě nejdelší trasa, co tam jde projít. Oficiálně je to tak na 14 dní. Nakoupím jídlo na 8 nocí.
Jak tak snídám, tak si uvědomuju, že bych přece jen mohl stihnout loď z Bluffu už v 11. To znamená, že tam musím být 10:30. To znamená chytit stopa z Invercargillu nejpozději v 10. Před tím nákup a pár km cesty. No, snad to vyjde.
Nechám v hostelu stan, karimatku a pár drobností, rozloučím se s Brendou a zhruba 8:20 vyrážím. V supermarketu Pak’n’save jsem asi 8:35. Pak rychle nakoupit a pak dojít za velkou křižovatku na výpadovku na Bluff. Jsem tam asi v 9:35. Mezitím se pěkně rozpršelo.
V dešti jsem zatím nestopoval. Někdo v hostelu říkal, že déšť je na stopování super, protože lidem je líto těch stopařů, jak na ně prší. Nevím, no, mně docela dlouho nikdo nechtěl zastavit. Ale nakonec to byla půl hodina, což je docela průměr.
Zastavil mi borec s pickupem a uniformou DOC – Department of Conservation. Mají tu na starosti všechny ty stezky a chaty a lov predátorů apod. Byl jsem vděčnej, že mi někdo zastavil, týpek vypadal mile. Ale velice rychle to začlo. Začal do mě hustit, že konec je blízko a všichni se budeme zodpovídat a že měl nejakej zážitek a viděl nebe a peklo atd atd. Snažil jsem se mu říct, že každej má svůj názor, ale bylo to zbytečné. Ještě víc se rozohnil, až skoro křičel. Pak se mi podařilo to stočit mírně bokem a bavili jsme se o tom, jestli je podle Bible ok pít alkohol v přiměřeném množství. Na to se docela chytil, že prý je pro anglosasy těžké nepít, že alkohol u nich má dlouhou tradici.
No nic, borec mě vyhodil u přístavu v Bluffu, na výraz přátelství jsme si potřásli rukou a rozloučili se. Koupil jsem si zpáteční lístek za 125 NZD. Drahota!
V 11 jsme vyrazili. Byl to takovej relativně malej člun, asi tak pro 50 lidí. A byla tam jen jedna hlavní kajuta, kde vepředu seděl kapitán před ovládacím panelem. Jeli jsme asi 27 uzlů. Cesta trvala hodinu.
Městečko na ostrově se jmenuje Oban. Jsou tu dokonce silnice a auta. Ale moc není kam jet. Ani trajekt tu zřejmě pravidelně nejezdí.
Prve jsem šel do DOC Visitors Centra. Tam jsem se dozvěděl pár užitečných informací. Například jsem si vyfotil rozpis přílivů a odlivů na další dny. Půjdeme totiž přes pár pláží a někde je to při přílivu neprůchodné. Taky jsem si za poplatek vypůjčil mapu.
Rozpis přílivů a odlivů
Zhruba v 1 vyrážím. K první chatě – Port William Hut – je to prý 12 km. Prvních 5 je po silnici až na konec, kde začíná stezka.
Stezka k první chatě je součástí Great Walku, takže je to dálnice. Většina je lesem a pár úseků je po pláži. Krásné pláži. Po cestě dojdu Luka, který jel lodí v 9:30, ale prve se dlouho zdržel ve Visitors Centru a pak si dal obědovou pauzu. Dál jdeme spolu.
U chaty jsme asi v 15:30. Bylo to ve skutečnosti 14 km. Dáváme sváču. Jdeme k další chatě. Je to 6 km a prý 4 hodiny nebo kolik. Očekáváme, že to rázem bude o hodně horší stezka, protože to už není Great Walk. Ale není to tak strašné, jde nám to docela dobře. Je to místy trochu bláto a dost hore dole.
U chaty Bungaree Hut jsme v 17:40. Takže ten úsek trval asi hodinu a půl. Chata je kousek nad pláží a ve vodě je ukotvený motorový člun. V chatě jsou dva borci – rybáři, co přijeli na té lodi. Jinak tu nikdo není. Jsou tu dvě ložnice, takže bereme tu druhou.
Koupeme se v moři, vaříme večeři, čtu si, píšu blog, teď je 20:36 a půjdu spát. Snad konečně doženu deficit. Venku šplouchají vlny, to bude dobrá kulisa na spaní.
21 km, stoupání 802 m. Celkem 1684 km. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *