Sobota 13. ledna 2018

Říkám si, že bych si mohl trochu přispat. Ale ostatní taky vstávají, tak vstávám v 6:30 jako obvykle. Vyrážím v 7:20.

Prve mě čeká pár set metrů stoupání k Routeburn Falls Hut. Je to široká dálnice lesem. Jsem tam v 8. Je to obří chata.

Jen se zápíšu do Intentions Book a pokračuju dál. Prý že k Mackenzie Hut 5 hodin. Od chaty už to není dálnice, ale hezká alpská stezka. Jsem už venku z lesa. Je to skalnaté, vede to víceméně po úbočí pohoří. Měl bych se dostat k sedlu Harris Saddle (asi 1200 m).

Jsem v sedle. Je tu taková nouzová chatka a záchod, ten využívám.

Odtud jde vylézt ještě pár set metrů na Conical Hill (1500 m). To si nenechám ujít! Batoh nechávám v chatce. Ach, to je lehkost! Vycházím v 9 a nahoru to trvá asi 20 minut. Na vrcholu chvilku povídám s párem, co tam vylezl přede mnou, a pak jdu zase dolů. Trvá to asi 15 minut. Zpět u batohu jsem v 9:45 a je čas pokračovat dál.

Stezka místo toho, aby šla ze sedla dolů, tak pokračuje doleva zařezaná do hory. Je to fajn. Je to víceméně po rovině, akorát občas trochu nahoru dolu.

Takhle to je možná hodinu a půl, až najednou dojdu do dalšího bočního údolí a dole je jezero a chata Mackenzie. Ještě je to asi půl hodiny chůze, protože cesta vede doleva až skoro na konec údolí a pak postupně dolů.

U chaty jsem v 11:15 a dávám si obědovou pauzu. V 11:50 pokračuju. Vedle chaty o kus dál je lodge – luxusní chata pro chodce s průvodcem. Vypadá to dost luxusně. Krásný lustry, kožený křesla. Prý takovej výlet stojí čtyřcifernou sumu. V dolarech.

Cesta vede prve ještě lesem o 100 metrů výš a pak už postupně klesá, mimojiné kolem krásného 170 m vysokého vodopádu.

Klesám až k Howden Hut, kde je mraky lidí.

Odsud už je to jen 2 km dolů k parkovišti. Ale tam já nejdu. Potrebuju odbočit doleva a napojit se na Te Araroa. Mám zhruba 2 možnosti. Buď přímo dolů po Greenstone Track podél řeky Greenstone. Anebo po Caples Track. Tím bych se sice napojil na TA blíž k jezeru a ztratil tak míň oficiální stezky, ale znamenalo by to jít znovu 350 m do kopce do sedla a pak oklikou dolů k chatě Mid Caples Hut. Prý ještě 5 hodin. Sice asi půjdu rychleji, ale štreka je to i tak.

Váhám a nakonec volím obtížnější trasu. Je asi 14:30. Začínám stoupat nahoru. V 15:10 jsem v sedle ve výšce 945 m.

A pak postupně mírně dolů až do údolí řeky Caples.

A pak ještě víceméně po rovině nějakých 5 km. Už je to dost dlouhé a hodinky jsou skoro vybité. Hurá, vidím chatu! A za kilometr jsem konečně u ní. Je 18:15.

Je to krásná chata. I ta stezka byla hezká. Prý tady tu oblast před pár lety upgradovali na vyšší standard. Sousedí to s populárním Routeburn, tak to asi dává smysl.

Rád bych se okoupal. Řeka vypadá daleko. Ptám se, jestli se tu dá někde koupat. Jeden borec mi říká, ať jdu dál po stezce a dojdu k mostu a vedle mostu se dá dojít k vodě. Dojdu tam a čumím na to. Wow! Po mostem je soutěska a voda hučí hluboko pode mnou. Jak se tam jako mám dostat? Tak nad tím chvíli spekuluju a pak jdu kousek zpět a zjišťuju, že je tam fakt cestička, ale vede k bočnímu přítoku. Aha! Tak to pak jo! Slezu dolů k potoku a je to paráda. Je tam i hezké hluboké místo na koupání. Všechno je sevřené mezi skalami. Provádím koupel. Je to tu fakt bomba, zítra bych to měl prozkoumat.

Vařím, jím, bavím se s lidma. Pak přijde rangerka, tak jí ukazuju svůj Hut Pass – poprvé za celý výlet.

Je 9, někteří už si šli lehnout. Jsou tu dva pokoje asi po 14 lůžcích. Někteří stanujou venku. V chatě bude spát asi jen 10 lidí, z toho 4 děti. Půjdu si pomalu lehnout.