Te Araroa: Den 27 – Manuka Hut – Bush Stream Car Park

Sobota 30. prosince 2017
V noci moc nemůžu spát. Několikrát se koukám na hodinky a zjišťuju, že ještě mám pár hodin čas. Alarm na hodinkách vibruje v 5:45. Vůbec se mi nechce. Ale D+L mají budíka taky a už slyším, že něco dělají, tak taky začnu. Postupně se balím uvnitř stanu. Pak trochu pojím, tentokrát bez vaření, a pak vylezu ven, abych mohl sbalit i stan. 
Vyrážíme v 6:30 – David, Lauren, Luke, Francis a já. K řece Rangitata, kterou potřebujeme přebrodit, je to 33 km. Je to celkem snadná cesta, prve asi 7 km po polňačce, než se dostaneme na štěrkovou silnici. Po silnici pak dalších 5 km. A pak je to zase hezká stezka v takové planině. Postupně se nám otvírají výhledy na zasněžené jižní alpy. Je to paráda. 
Když máme za sebou 15 km, dáváme pauzu. Pak jdeme dalších 13 km a dáváme obědovou pauzu. Už vidíme i údolí s řekou. Je to obří. 
Za další hodinu dojdeme na konec stezky na severní straně řeky. Je tu štěrková cesta a občas projede nějaké auto. Šíleně tu fouká. 
Mezi koncem stezky na jedné straně a začátkem na druhé je to vzdušnou čarou 7 km. Pojďme na to. Prve jdeme 2 km po polňačce směrem k řečišti mírně proti proudu. Čím dál proti proudu, tím menší toky budeme muset přecházet. Bude jich několik desítek. Fouká fakt brutálně. 
Jsme u prvního toku. A pak pokračujeme přes další a další. Naštěstí té vody není moc. Je to maximálně po kolena. Ale i tak je to dřina. Zvlášť s tím větrem. A terén je někde taky obtížný. Někde je to jen kameni, někde keříky, někde trsy trávy s bažinama. 
Hurá, překročili jsme poslední tok. Už jen dojít k nějaké cestě. A je to tady, narazili jsme na kamenitou cestu. Ještě zbývá asi 4 km k začátku stezky. K první chatě asi dnes už nepůjdeme. To by bylo 9,5 km kdovíjakým terénem. 
Dojdeme k mostu, nabereme vodu a pak už jdeme jen pár set metrů k místu, kde bychom snad mohli zakempovat. Akorát je suboptimální, že jsme pořád v tom hlavním údolí a hrozně tu fučí. Postavím stan a hrozně se ve větru ohýbá. Mám strach, aby nepraskly tyče. David říká, že třeba je to tak navržené, aby se to ve větru ohnulo. Je to možné. 
Je po osmé a už skoro jdeme spát, když uvidíme přicházet 3 lidi – Adrian a dva další TA hikeři, co jsme s nima byli na minulé chatě. Ten borec navíc měl navrknutý kotník. Wow, to teda koukáme a gratulujeme jim, že to zvládli. 
Jdeme spát a zítra si asi dáme lehčí den. Teď je 9 hodin. 
45 km, stoupání 757 m. Celkem 854 km. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *