Te Araroa: Den 14 – Mid Wairoa Hut – Porters Creek Hut

Neděle 17. prosince 2017
Vstáváme v 6. Všechno jde ráno hladce, vyrážím těsně před sedmou. Čeká mě asi 7 km proti proudu řeky k chatě Top Wairoa Hut. První brodění řeky je mokré. Dalších sedm zvládám suchou nohou. Skákat po šutrech mě baví. Ale to je až ke konci stezky. Většina vede lesem nad řekou a je to furt hore dole. Takže druhá chata je sice o 400 m výš, ale já jsem nastoupal 600 m. To je život, nestežuju si. 
Hurá, jsem u vrchní chaty. Dávám sváču. Pak pokračuju dál. Musím se dostat na hřeben. Je to dost namáhavé. Těžký terén. Misty velice ostré kameny. Zdá se mi, že mi to jde nějak pomalu. Jako by mi chyběla energie. 
Vylezu na hřeben a koukám, že to bylo 500 výškových metrů. A bylo to asi něco přes hodinu. Tak to je asi ok. Dávám si pauzu a doplňuju energii – hlavně čokoládou. Zdá se, že to zabralo a najednou se mi jde líp. Docela se mi tu ten terén líbí. Je to takové suché, skoro až sopečné. Cesta pokračuje ještě o pár set metrů výš.
A pak prudce dolů k řece. Potkávám německý pár. A pak ještě Němku. Kolem řeky je to zase jiné, zajímavá vegetace, je to fajn. Ale už by tu mohla být ta Hunters Hut. A furt nic! A pak přejdu na druhý břeh a prý 15 minut k chatě. Do brutálního kopce! Uff!
Na chatě je veselo. Obědvá tam parta Izraelců a Francouz. Jsou hluční. Vaří, vegetujou na matracích. Blbé je, že asi dojdou na tu další chatu, kde chci spát i já. Je tam taky Tim, Kiwi, co jde směrem na sever. Dobrej týpek. Dozvídám se od něj, že na Red Hills Hut není voda. Je to o dvě chaty dál. Dobré vědět. Kanaďanům to taky řekl, ale ti tam asi budou spát i tak – takže budou pořád o chatu přede mnou. 
Vyrážím dál. Je to těžký terén a hodně do kopce. Slunce peče. Nějak mě to zmáhá. Cítím se nějak vyčerpanej. Co se děje? Že by se mi tělo snažilo naznačit, že bych měl trochu ubrat? Asi po hodině a půl si musím dát u potoka pauzu. Zkontroluju na mobilu trasu a zjišťuju, že to bude kratší, než to mělo být. Hurá. Takže už jen asi 3 km!
Pokračuju dál. Už je vystoupat 150 m a jsem na hřebeni. A teď už je to převážně z kopce až k chatě. Už to jde líp. 
Jsem na chatě. Je 5. To je fajn, aspoň bude dost času na odpočinek a všechno ostatní. Vypadá to, že tu budu sám. Ale není tomu tak. Kousek od chaty mezi stromy kempuje pár – Němka Kaja a její Kiwi přítel (jméno si nepamatuju). Jsou fajn, dobře pokecáme. 
Stavím si stan vedle chaty. Protože až přijdou ostatní, tak bude v chatě dost těsno. 
Jsme po večeři, pomalu čas spát. Co ti Izraelci a Francouz? Přijdou? Nepřijdou? Zhruba v 8 přijde Němka Julia a říká, že už jdou. Skutečně, zanedlouho přijdou všichni ostatní. A začínají vařit. Jak dlouho asi budou hlučet? Zalezu do stanu a chvíli něco dělám a pak se snažím spát. Ale jsou dost hluční. Asi v 10 skončí a jdou spát. Tak to ještě dopadlo docela dobře. 
27 km, stoupání 1997 m. Celkem 409 km. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *